Předěl aneb jak to bylo po patnácté
Hanka Dvořáková, Roverský kmen 04/2009
Milá, milý, slíbila jsem pro tebe vylíčit, co všechno jsem o předělovém víkendu prožila. Tak se pohodlně usaď a poslouchej…
Předěloviště
Místo zvané „Předěloviště“ se marně snažíš najít na mapě. Přijedeš do Josefova Dolu a pak jdeš pořád do kopce a pořád rovně. Připadá ti to jako věčnost, je tma, ty jdeš a jdeš, batoh těžkne a v botách se nezadržitelně rozlézá mokro. Najednou se z cesty odpojí dobře projetá odbočka do lesa. Že by…? A tak se tudy vydávám. Po pár desítkách metrů rozeznávám záři ohně, most ze sněhu osvětlený svíčkami, temné postavy za sněhovou hradbou. Sláva! Následuje vítání a hledání přístřeší na noc. Šťastlivci se může podařit obsadit volné místo k přespání v iglú, ale pokud nechceš spoléhat na náhodu, musíš příště přijet o týden dříve a vlastní sněhový palác si postavit.
Předělovské ráno a večer
Večer proběhne představení všech účastníků ve tmě prozařované pouze skomírající září ohnišť. Přiznám se, že ze záplavy zhruba padesáti jmen jsem moc nevstřebala. Co všechno se bude dále dít, jsme se už dozvěděli, takže teď jít spát? Pokud se ti chce, nikdo kromě zimy ti bránit nebude. Ale lepší je ještě chvíli postát u ohně, který se příjemně rozhořel, a popovídat si se starými i novými známými.
Ráno by se ti asi podobně jako mně nechtělo moc vstávat, venku je zima, boty jsou promrzlé, snídaně studená. Po chvíli se přemáhám a navlékám vlhké ponožky i boty. Teplý čaj člověku zlepší náladu. Ještě více ji pozvedne praktický outdoorový doplněk, který na ranním nástupu každý účastník obdrží. (A neřeknu, co to bylo tentokrát, zeptej se někoho jiného, a nebo příště také přijeď). Pak už se vydáváme na běžkách poznávat okolní Jizerské hory. Jen Markýza a Billy hlídají naše tábořiště a vaří pro všechny oběd.
Ve sněhu i pod sněhem
Nemysli si, že celý den jenom běžkuješ a běžkuješ. Pro každý ročník Předělu vymyslí Hastrman a Rychlonožka nějaké téma, v jehož duchu se odehrávají soutěže na sněhu, ve sněhu i pod sněhem. Tentokrát se přeneseme do svých patnácti let, protože i Předěl se letos koná již po patnácté. Soutěží sedm družstev, která se s plným nasazením vrhají do řešení více i méně obtížných situací, v nichž se můžeš v patnácti letech ocitnout. Po žebříku postaveném z ostatních členů družstva je třeba vyšplhat se za milou. V tanečních (na parketu leží přes půl metru sněhu) se snažíme předvést tanečním mistrům, jak skvěle a s elegancí ovládáme polku. Stavíme bránu poznání, pobýváme na střelnici na pouti a taky jezdíme na fichtlu.
Až na vrchol
Kolem poledne se vracíme na naši základnu a s chutí pojídáme výbornou tradiční předělovou polévku. Kdyby ti polévka k zahnání hladu nestačila, stihneš si jistě na ohni nebo vlastním vařiči ještě něco k dosycení uvařit, musíš ale počítat s tím, že po obědě se opět vyráží na běžky. Naším cílem je hora Jizera tyčící se do výše 1122 metrů nad mořem. Z vrcholového skaliska není nejlepší výhled, pod námi se válí bílá mlha a nebe pokrývají šedavé mraky. Přesto, když se s námi rozhlédneš dokola po bílých pláních, mořích lesů a skal zasypaných sněhem, máš také pocit, že se právě ocitáš kdesi v nádherně divokých krajích dalekého severu. Všechna námaha výstupu stojí za takovou podívanou.
Poselství Předělu?
Vracíme se zpět do našeho sněhového městečka, začíná se stmívat. Očekává nás teplý čaj a večeře z vlastních zásob. Nejúspěšnější družstvo je odměněno věcnou cenou a potleskem. Za tmy slavnostně zakončujeme nedaleko od naší základny letošní setkání. Kdo po namáhavém dni ještě jednou nazuje lyže a dokáže spolu s ostatními trpělivě vyčkat, ten se dozví poselství Předělu.
Koupel
Uprostřed našeho tábořiště přívětivě plápolají ohně, je možné zpívat, hrát, povídat si, vyprávět a hlavně ohřát se a sušit zvlhlé svršky. Najdou se však i tací, kteří místo k ohni míří s lopatami k potoku. Na břehu je brzy upravena plovárna i se sněhovou skluzavkou přímo do vody. Věř nebo nevěř, ale koupel v tůňce je jedinečným a příjemným zážitkem. Funguje to tak, že jakmile vylezeš z vody, po těle se ti rozlije pocit blaženého tepla. A krásně se pak i usíná…
Do nedělního rána nás přivítala chumelenice. Nezbývá nic víc, než sbalit svoje i společné věci a dopravit všechno k vlaku, autobusu či autu. Šťastnou cestu! Díky všem, co se zúčastnili a především těm, co patnáctý Předěl zorganizovali. Příští rok se těším na shledanou, třeba i s tebou …